Zastupování dítěte, žáka ve věcech týkajících se vzdělávání

11.04.2016 21:34
Zastupování dítěte, žáka ve věcech týkajících se vzdělávání
 
V § 17 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je zavedena legislativní
zkratka „zákonný zástupce“ pro osoby, které jsou v souladu se zvláštním právním předpisem,
nebo s rozhodnutím soudu oprávněny jednat za dítě nebo nezletilého žáka. Zákon č. 89/2012
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zná vedle rodičů i další osoby, které jsou
oprávněny jednat za nezletilého.
Rodiče
Rodiče zastupují dítě, resp. žáka v jednání se školou nebo školským zařízením z titulu
rodičovské odpovědnosti definované v § 858 občanského zákoníku. Trvání a rozsah rodičovské
odpovědnosti může změnit jen soud. Při výkonu rodičovské odpovědnosti se musí rodiče řídit
zájmem dítěte.
Rodiče dítěte jsou ze zákona zákonnými zástupci, pokud jejich rodičovskou odpovědnost soud
nějakým způsobem neomezil, nebo je rodičovské odpovědnosti nezbavil. V jednání vůči škole,
školskému zařízení postačí projevení vůle alespoň jednoho z nich. Ředitel školy předpokládá,
že jsou ve shodě, pokud mu není znám opak. Pokud si jejich jednání odporují, nepřihlíží se
k projevu vůle žádného z nich a rozhoduje soud.
Zastupování na základě plné moci
Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost
osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení (§ 894 občanského zákoníku). Platná právní
úprava tedy umožňuje, aby zákonný zástupce udělil jinému plnou moc k jednání ve věcech
vzdělávání dítěte nebo žáka; udělení plné moci ovšem nesmí odporovat smyslu institutu
rodičovské odpovědnosti. Plná moc (§ 441 a násl. občanského zákoníku) může sloužit
zákonnému zástupci k překlenutí období, kdy se nebude moci osobně postarat o potřebnou
komunikaci ve věcech vzdělávání dítěte. Je však limitována institutem rodičovské
odpovědnosti, který alespoň v části, a to ve věcech zásadní důležitosti pro dítě, předpokládá
osobní výkon nebo alespoň osobní rozhodování rodiče.
Zákonný zástupce tedy nemůže zmocnit třetí osobu generální plnou mocí k rozhodování
a zastupování dítěte ve všech záležitostech. Takováto plná moc by byla neplatná. V plné moci
musí být výslovně uveden předmět plné moci např. k jednání se školou, k informování
o prospěchu, omlouvání, uvolňování a vyzvedávání ze školy, atd. V těchto případech se nejedná
o rozhodování o podstatných náležitostech.
Za věci zásadně důležité pro dítě je možné považovat např. žádost o přestup, převedení žáka do
jiného vzdělávacího programu, změnu oboru vzdělávání, přerušení vzdělávání, opakování
ročníku, žádost o odklad, žádost o přijetí ke vzdělávání atd. V takovýchto záležitostech musí
žáka zastupovat zákonný zástupce osobně. Ve výjimečných případech (např. zdravotní
indispozice zákonného zástupce) je možné i v podstatných náležitostech zastupování
na základě plné moci ke konkrétnímu úkonu, již jejím udělením rozhodl o této podstatné věci
(např. podpis přihlášky na konkrétní střední školu). Plná moc je dána pouze pro faktické
vykonání úkonu.
Plná moc ke konkrétnímu úkonu nemusí být ověřená, pokud zákon k tomuto úkonu nevyžaduje
ověřený podpis. V oblasti školské legislativy v podstatě ve všech záležitostech stačí plná moc
bez ověřeného podpisu.
 
Další osoby, které zastupují dítě na základě rozhodnutí soudu.
 
Osvojitel
Osvojení nebo také adopce je jednou z forem náhradní rodinné péče. Osvojitel přijímá dítě
za vlastní, vzniká jím příbuzenský vztah se všemi důsledky včetně zápisu do matriky a změny
jména. Osvojitelé mají podle § 832 občanského zákoníku rodičovskou odpovědnost, a to včetně
vyživovací povinnosti. Jedná se o nahrazení přirozeného biologického rodičovství právním.
O osvojení rozhoduje soud. Osvojením vstupuje osvojitel plně do práv rodiče včetně
zastupování dítěte v rámci školské legislativy jako zákonný zástupce, tedy platí pro něj vše výše
uvedené, jako u zákonného zástupce.
Opatrovník
Soud jmenuje dítěti opatrovníka k ochraně jeho zájmů, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné
a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho
v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu.
Opatrovníka jmenuje soud, současně určí rozsah opatrovníkových práv a povinností.
Opatrovník zastupuje dítě v jeho zájmu v rozsahu práv a povinností určených soudem. Může
být určen tzv. veřejný opatrovník např. orgán sociálně-právní ochrany dětí. Opatrovník
rozhoduje a zastupuje dítě často v podstatných záležitostech.
Poručník
Poručenství (§ 928 – 942 občanského zákoníku, není-li žádný z rodičů, který má a vůči svému
dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.
Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti
vyživovací povinnost.
Kromě případů, kdy rodiče zemřeli, byli prohlášeni za mrtvé, nejsou známi (např. u dětí, které
byly odloženy do babyboxu) či jsou sami nezletilí, jde o případy, kdy byli oba rodiče soudně
zcela zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo jim byl její výkon omezen nebo pozastaven.
Poručník je jmenován vždy soudem, a to přednostně z řad příbuzných či jiných osob
blízkých, ledaže je to v rozporu se zájmy dítěte. Před jmenováním vhodné osoby vykonává
poručenství jako veřejný poručník orgán sociálně-právní ochrany dětí, konkrétně obecní
úřad obce s rozšířenou působností.
Nemůže-li o dítě osobě pečovat zákonný zástupce ani poručník, přichází do úvahy pěstounství.
Pěstoun
Pěstounství (§ 958 – 970 občanského zákoníku) je další formou náhradní rodinné péče.
O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Rodiče i nadále vůči dítěti plní
povinnosti a práva vyplývající z jejich rodičovské odpovědnosti, s výjimkou těch, které zákon
stanoví pěstounovi. Mají k dítěti stále vyživovací povinnost a dítěti také zůstává příjmení
rodičů, pokud nedají souhlas s propůjčením jména pěstounů dítěti (na žádost). Na rozdíl
od poručníka však pěstoun musí vždy o dítě osobně pečovat. Pěstoun musí umožnit styk rodičů
s dítětem.
Pěstoun rozhoduje pouze o běžných věcech a v těchto záležitostech dítě zastupuje.
V podstatných náležitostech (viz výklad k zákonnému zástupci) rozhodují a zastupují dítě
rodiče popř. soudem určený opatrovník.

—————

Zpět